KOLÍN 2009 Kolín z Filipova optimisticko-pesimistického pohledu: Pětaosmdesátikilometrová anabáze Nemám možnost mulču na něčem odvézt, takže musí do Kolína po svých. Nejvíce mě trápí, že se ošoupe šípový vzorek na zadních kolech, ale jsou to šestnácky a při rychlosti 28 km/h to přece jen lépe frčí, než při běžných 23-mi. Takže po obědě startuji a vyjíždím na třicetikilometrovou cestu k Tomášovi. Silnička je pěkná, cesta utíká, ale zjišťuji první závadu a to jsem si umínil, že tentokrát nechci během víkendu nic spravovat, ani montérky jsem nebral. Přestal fungovat klakson! Troubil jsem si mezi poli pro radost a najednou nic... Takže u Toma pod auto a zkoumat dráty. Alespoň tu zkoušečku, že jsem si vzal, ale zas se mi u ní uthl drátek. Vzpomínám, jak jsem kdysi ruce od oleje nazval "typicky zbarvenými rukami multikáristy". Připravujem se teď již ve dvou na chodníku u státovky k odjezdu a vděčně přijímáme od souseda několikeré starostlivé nabádání: "Hlavně kluci jeďte pomalu!" Tomáš bliká blikačkou a je to lepší, protože mu nesvítí světla. Po cestě v jedné vsi zastavuji a děti u silnice podle zvuku identifikují za zatáčkou couvající tomášovu mulču jako "Jede kombajn!". V Teplýšovicích jdu volit, (to jsou překvapeni, kdo tam přijel s voličským průkazem), a když se vracím, Tomáš se snaží utírat olejovou louži. Takže je to tady! Kolaps! Stříká olej kolem spodní gumové vložky krytu ventylové tyčky (zdvihátka). Ještě že má Tomáš rezervního oleje v kanystru. Často se teď staví, dolévá olej... škoda, že Tomášovi začalo ještě přibržďovat pravé přední kolo... No, už to tak nefrčí... Cestou zastuvuji u krajnice, stoupám na bočnice a dopřávám si třešní. Zlatá dobrá multikára - mercedes je sice mercedes, ale stoupněte si mu na střechu, abyste pojedli trocha ovoce... V Kouřimi bereme naftu (já 6 litrů) a když vyjíždíme od pumpy, Tomášova multikára je bez proudu. Půlhodinka snahy o opravu a pak - představte si tu náhodu - zrovna nás dojela moje manželka s osobním automobilem. Takže Tomáše roztahujeme. Na statek dojede i bez elektriky. I přes všechna protivenství jsme dojeli první. Pak přijíždí Tomáš W., Emil s Marcelem, Pepa ? - všichni také po ose. Večer pak Radek a Boban. Marian přijel sice bez cisterny, zato se servisní dodávkou, takže vydatně pomáhá při běžných multikářích opravách (rozebírání motoru apod.). Příprava a nácvik jízdy Výlet problémové skupiny V noci jsem se probudil (asi hlukem), bylo světlo (kolem páté ráno) a přesto slyším rozjařené hlasy. Nejde mi to do hlavy a rozuzlení přichází až po osmé, když se právě probuzený Radek nesměle pokouší o nejisté kroky. Odjezd Špalda už přijel a tak vyjíždíme směrem do Krychnova. Šel jsem spát ještě před dvanáctou, tak vedu kolonu našich náklaďáků já. Po několika kilometrech si všímám, že je nás nějak míň. Pak volá Radek, že jedu špatně, ať to otočím a jedu za ním správnou cestou. Ne Radku! Sejdeme se v Krychnově, pokračujeme dále. Ale stejně na poslední křižovatce před Krychnovem na Radka čekáme, až nás dojede tou svojí "správnou cestou". Pak jsme se snad trochu zamotali, někdo se hrozil ostudy, ale za to zasmání to stojí: Multikáří mraveniště Při zastávce v Krychnově dostáváme upomínkovou kartičku a synek má z ní radost, že dostal řidičák. Krychnovské fotky V lomu zažívám osobní zklamání. Opravdu jsem se těšil, jak si tam letos užiju jízdu a prohlédnu vozy. Při vjezdu mě však kravál z motoru upozorní na uvolněnou výfukovou přírubu. Prakticky celou dobu vyhrazenou pro lom se snažím zjistit příčinu závady a našroubovat šroub. Pak zjistím, že šteft je zalomený. Kdybych na začátku jen utáhl matici, bylo by provizorně opraveno hned. Tak alespoň trocha pěkného popojíždění za stojedenáckou, pak na galerii s kačenou, ale pak už k drtiči zaparkovat a na zastávku čekat na RTO, který nás sveze na oběd a k železnici, neboť pojedeme také dráhou. Užili jsme a autobus nás dovezl zpátky k závoře lomu a my šlapaly po pláni k našim vozům. Nejedna tvář se úlevně rozzářila, když je spatřila zaparkované bez úhony. A rozhodli jsme se, že se vrátíme na statek oklikou, abychom také podnikli nějakou tu spanilou jízdu. Ob vesnici však začíná pršet a Radek se ptá, jestli se nevrátíme. Mě se nechce (moji spolucestující totiž mají pláštěnky) a jedu raději prozkoumat cestu vesnicí - chci zkrátit cestu a křižovatky polozpevněných cest připomínají labyrint. Když jsem našel tu správnou a chci se vrátit pro ostatní - ti mě už dojíždějí, čekáme tedy (docela dost dlouho) a když čtyři z nás stále nejedou, usuzujeme, že se vzhledem k dešti vracejí na statek přímo. Bohužel tomu tak nebylo. Radek s vlekem vjeli nesprávnou cestou na pole a než se otočili a našli naše místo na křižovatce, už jsme pelášili dále. A zde na silnici první třídy nastala opravdu nejnebezpečnější situace celé víkendové akce, kdy došlo k tomu, že nás míjel policejní vůz. Ve zpětném zrcátku jsem viděl jak přibržďuje. Mohl by mít třeba výhrady k cestujícím na ložné ploše, nebo třeba že polovina vozů nesvítila a tak jsme sešláply akcelerátory (větší silou) a na nejbližší křižovatce odbočili na okresku. Radkova skupina je prý také potkala a Radek měl alespoň tolik duchapřítomné slušnosti, že jim z lavice valníku na které seděl kynul rukou. Když jsem se vrátili z pěkné projíždky na statek byl jsem samozřejmě překvapen, proč ti čtyři odpadlíci tam nejsou (Radek, Tomáš, Emil a Marcel). Vrátili se až hodinu po nás, protože zabloudili. Někteří spolucestující užili luxusu, jiní cestovali přiměřeně pohodlí pracovních strojů: Přívěsek se mi nepodařilo zapojit, tak jsem se místo vyjíždky rozhodl pro občerstvení. Bylo to dobré rozhodnutí, protože se vydávaly Pamětní listy. Někteří kluci z naší "problémové skupiny", kteří si vydávání nevšimli, je dostali dodatečně také. Vyprošťování v pískovně Vyprošťování začalo již z rána, kdy bylo třeba pomoci vytáhnout Radkovu soupravu od hospody. Tentokrát jsme si naštěstí pomohli sami. Potom přijel Petr C., ale odjel Emil, Marcel, Špalda. Při zastávce cestou do Chotouně mne jímá hrůza. Zjišťuji, že je moje multikára od oleje stejně jako ta tomášova. Brzy je jasné proč: V lomu jsem vyndal měrku a ve spěchu zapomněl vrátit. Náhradou používám kolíček - doufám, že se nezlomí, až ho budu vytahovat. Podle pokynu čekáme na návsi na dovolení vjezdu do pískovny, ale je to nesmysl, protože tatry už tam dávno drandí a nakládají a sklápí. Když se mi konečně ostatní podaří přemluvit, abychom vyrazili, stojedenácky už tam dlouho nepobudou. Tomáš W. do pískáče raději vůbec nevjel (šetří stroj). Petr C. a Radek nakládají písek, Boban nalévá do cisterny vodu a já vozím lidi. Pořád je co dělat, hlavně když sjedeme dolů k jezeru. Vyjet z místa, z kterého i pro Tudora je vyjet hračkou, je pro nás nepřekonatelný problém - projíždění pískového lomu je tedy vždy adrenalinovým sportem. Vzrušující na něm je, jestli seženeme někoho, kdo nás vyprostí z tekutého písku. Pomoc velkého kamaráda (bratra) Nejmladším řidičem byla Barbora. Během dvacetiminutové jízdy zablokovala jen jednou dopravní tepnu dvěma S5T a obrněnému automobilu a jednou vjela do cesty 148-ce. Zpátky do garáží Krásné dny končí, takže do kolony a odjíždíme do svých garáží. Kolonou z lomu Kousek společně, pak odklání Boban s Radkem. V Kouřimi se odklání Tomáš W. a tak pokračujeme zbylých tomášových 50 a mých 80 km, za občasného dolévání oleje a chlazení předního kola kbelíky vody. Za velmi podařenou akci děkuje Tatra Historik Klubu ČR Multicar 22 klub. Všichni jsem si to pěkně užili a bude dlouho na co vzpomínat! pozvánka a program Přečtěte si též: Kolín z Tomášova optimistického pohledu Účastníci: Radek, Emil, Tomáš W., Petr C., Boban, Tomáš, Filip, Marcel, Pepa ?, Špalda. Fotografie: Filip, Boban, Tomáš, Emil, Ajda